Následně po aktu sjednocení Německa vyvolala federální vláda otázku obnovení vlastnických práv v bývalé NDR a nastolila přípravná jednání k celé agrární politice. Za tímto účelem byl vytvořen důležitý právní a institucionální aparát určený k privatizaci starého “národního hospodářství”. Socialistický režim totálně zpřetrhal, především z politických a ideologických důvodů, vztah rolníka k půdě. Přenesením západního modelu obdělávání půdy individuálními vlastníky či rodinami by západoněmečtí vládní představitelé probudili východoněmecké rolníky z dlouhotrvající letargie. Zároveň by tím reaktivovali jedno hospodářské odvětví. Zdá se však, že původní družstevníci, zejména z Meklenburska, většinově nepřijali model transformace, který jim byl navržen. Studie si klade za cíl analyzovat důvody tohoto zamítnutí. První část se bude zabývat povahou pozemkových vlastnických struktur a jejich vývojem ve východním Německu od roku 1945 do dneška. Druhá část představí lokální praktiky “nakládání” s pozemky na příkladu jednoho bývalého družstva. Uvede na scénu vztahy jednotlivých sociálních skupin, představitelů místního agrárního života za posledních šedesát let. Třetí část se bude zabývat rodinnými strategiemi při získávání majetku.